poděkování léčivému divadlu

        Každý máme možnost poznat v životě světlo. Pozvolna je třeba vyvádět lidi ze tmy do svitu až do samotné záře světla. Svým vlastním směřováním ke světlu, přirozeně přenášíme světlo i do svého okolí. A i v okamžicích největší tmy se můžeme rozpomenout na světlo. 

        Poezie mě provází od dívčích let až do současnosti. V jedné básni dokážeme vyjádřit své nejhlubší pocity duše a tím probouzet i nitra druhých. Když recituji, otvírám tak to skryté za slovy. Děkuji básníkům i jejich múzám za krásu, kterou nás oblažují a čtenářům Michala Buňky přeji, aby se při čtení jeho eBooku radovali až na hluboké úrovni buněčné… :-)

                                                                                                                                             S láskou Gabriela Filippi, autorka Léčivého divadla 


e-Book, který byl inspirován pobytem ve tmě...

        Rád bych se s vámi nyní podělil o příběh, který by se dal prostě a jednoduše nazvat „cestou ze světla do tmy“ a následně „cestou ze tmy ke světlu“. Jako kdybyste pozorovali rozehranou šachovou partii, ve které se bílé a černé figurky navzájem prolínají. Ale nebojte se, až tak černobílý ten příběh není a určitě si v něm každý nalezne to, co právě v tuto chvíli potřebuje a cítí. Tento proces bych mohl též přirovnat k takovému osobnímu guruovi, byť se někteří tomuto označení raději vyhýbají. Toto slovo je vlastně rozdělené na dvě části, na slabiku „Gu“, což v překladu znamená temnotu a na slabiku „Ru“, což označuje naopak světlo. Guru by tedy měl být právě ten, kdo si tuto cestu již prošel a dokáže tudíž vést ze tmy ke světlu. Jinými slovy od nevědomosti k poznání. Ale zpátky k našemu příběhu.

Začátek svého pobytu ve tmě jsem si naplánoval na úplněk 5. března 2015. Říká se, že Bůh se nejvíc nasměje, když se člověk projektuje a plánuje do budoucnosti, ale vyšlo to.

Den začal jako každý jiný, jen jsem již od rána pociťoval jemnou nervozitu, která se postupem času stupňovala. Tato nervozita se následně přeměnila ve strach. Ostatně takto občas reagujeme v situacích, které neznáme, které mohou přinést nějakou nečekanou změnu do našeho života a vytrhnout nás tak ze zajetých kolejí. Děje se to tak vždy, když se podvědomě bráníme a nepoddáme se s lehkostí tomu, co nám přítomný okamžik právě přináší.

S průvodci tmou jsem se domluvil na pozdější čas, jelikož mě před tím ještě čekala hodina jógy. Velmi rád se této aktivitě již po léta věnuji. Vždy mě opravdu zklidní a, jak s oblibou říká jedna má kamarádka, uvnitřní. Bylo tomu tak i v tento den, i když má mysl byla aktivnější než jindy, což jsem připisoval blížící se události. Po cvičení jsem vyrazil na místo určení.

         Cesta ubíhala pozvolna, jelikož se navrátila nervozita a já ubral plyn. Ten večer by se to dalo přirovnat spíše k jízdě autoškolou. Po několika minutách jsem konečně dorazil do míst, kde jsem měl strávit celý následující týden, a to navíc v podmínkách, které mi doposud byly cizí. Můj nový průvodce vytušil příjezd vozidla a vyšel ven z roubeného domku stojícího uprostřed rozlehlé zahrady. Došel až k brance, kde jsme se pozdravili a představili. Z jeho hlasu jsem cítil vlídnost a klid. Vybídl mě, abych si zajel autem dovnitř a po té mi šel představit mou novou svatyni pro nadcházející dny. Nechal mě chvilku o samotě, abych se mohl převléknout a seznámit se blíže s vnitřními prostory této svatyně. Uložil jsem si věci pod postel, vyndal si z batohu svou oblíbenou tibetskou misku na již připravenou karimatku a čekal na svého průvodce. Po jeho návratu mi upřesnil některé praktické informace včetně stravování, které bylo vegetariánské.

Na závěr mě zavedl k vypínači centrálního osvětlení, který byl umístěn v téměř dvoumetrové výšce, aby o něj nikdo v té absolutní tmě v průběhu pobytu nezavadil. Vypínač, který mě má na týden odloučit od veškerého venkovního světla a dění. Rozloučili jsme se. Chvilku jsem ještě váhal a dával jsem si na čas, vzrušením se mi zrychlil tep a já se nedokázal soustředit. Dodal jsem si však odvahy, vztyčil ruku a stiskl vypínač. Rozhostila se absolutní všeobjímající tma a všechno kolem náhle utichlo.

Započal můj pobyt ve tmě…

Do tohoto, mého prvního eBooku, jsem dal téměř vše. Vznikl především na základě  hlubokých dialogů, které se rodily v průběhu mého pobytu ve tmě. Tak trochu mi to připomnělo i rozpravu z knihy Prorok od Chalíla Džibrána.

eBook je navíc prošpikován básněmi, které již po léta skládám a dále též originálními skicy historických klenotů mé rodné Kutné Hory (ukázka viz výše), kterých se ujal můj tatínek, jež nedávno oslavil 80. narozeniny.

Jo a prozradím Vám tam též jedno velké sladké tajemství, možná to největší v našem životě... ;-)

Nyní ZDARMA zkrácená verze eBooku!!! Neváhejte a napište si o něj :-) 


 © 2023 -Copyright Michal Buňka